Brod — scéna
Je hluboká noc. Měsíc se schovává za mraky a po Šedé řece se plazí mlha. U brodu stojí tři vrby a mezi nimi převozníkova bouda. Okno je tmavé a z komína nejde kouř, přestože u dveří leží čerstvě naštípané dříví.
Na druhý břeh dneska nikoho nevezu. Voda je moc klidná. A když je takhle klidná, tak zvoní.
Ctibore, ty víš víc, než říkáš. Kam jsi vezl ty poslední pocestné?
Nech ho, děvče, jen se bojí. Jestli půjdeš k mlýnu, vezmi si tenhle kořen. Kdo ho žvýká, v mlze nezabloudí.
Odněkud zpod hladiny se ozve tlumený úder. Jednou. Pak ticho. Jarmilo, zkus zaslechnout, odkud to přišlo.
Vnímání+2
63
+11
součet hodu: +9
Zvuk šel po proudu, od náhonu pod mlýnem — tam, kde se ve tmě rýsuje černé mlýnské kolo. Ať je tam dole kdokoli, kope.
